VĚCI SE PROSTĚ DĚJÍ
Přátelé, věci se prostě dějí. Z pohledu mých prožitků bych už nemusel nic jiného psát, protže v této větě jsem popsal celý život. Jenže víte jak to je, ne každá jednoduchost je přijatá ve své plné síle už jenom proto, že je kolem ní málo slov. Dobrá tedy, dáme této jednoduchosti slov více, abychom si na závěr mohli říct to naše jednoduché: VĚCI SE PROSTĚ DĚJÍ.
Máte pocit, že žijete? Máte, to je mi jasné a asi jste si při této otázce ťukali na čelo, jestli jsem se nezbláznil. Nedivím se, protže pocit života je základním pocitem, na kterém lidé staví své zkušenosti, radosti i starosti. Jenže kdyby byl tento pocit neotřesitelný a konečný, tak bych tyto řádky nepsal. Tento pocit není konečný a už vůbec není tím, čím bychom se měli zabývat. V úvodní větě je to uvedeno: věci se prostě dějí. Víte, nejde o to vás odvést od každodenních prožitků, to ne, tyto věty by vás měly navést na cestu pozorovatele dění a pozorovatele sebe sama.
Tak jdeme na to. Co to je vlastně za pocit, který nepotřebuje život? Je to prožitek, který přijímá svět jako dění vně vašeho bytí a nikoli jako to, čeho jste součástí. Velmi těžko se to popisuje a tak mějte se mnou trpělivost. Kdo už delší dobu sledujete mé texty, tak určitě tušíte, kam tato slova vedou. Především je to o vnitřním odpoutání se od vnějších dějů. Notoricky často tuto cestu popisuju jako nekritizování, neposuzování a nehodnocení. V momentě, kdy se vám plným zažitím tohoto pocitu vyčistí hlava, přichází další část a to je odosobnění se. Prakticky vzato je to pocit, kdy si neříkáte, že něco děláte, že jste něco vytvořili nebo že vůbec jako osobnost jste. Odosobnění není nic jiného, než pozorování. Jenže je to opět jen jeden drobný schůdek vedoucí k absolutnímu klidu. Po plném prožití odosobnění se dostáváte do stavu, kdy vnitřně vystoupíte z reality a prostě se na ni jen díváte. Plně tomu odpovídá sledování filmu v televizi. Vnímáte jeho děj a kdykoli jej můžete vypnout. Nemůžete však do něj nijak zasahovat, můžete se jen dívat a dívat a dívat. A i kdyby jste měli sto různých emocí, tak děj filmu se nezmění.
Cítíte to? Nejde opravdu o to, abyste se zamkli ve svém bytě nebo domě, že je vše zbytečné, to ne, ale jde o to, abyste pochopili, že jde prostě JEN TAK žít, že se jde svým vnitřním žitím JEN TAK rozhlížet. Pěkně se mi to píše, že? Ale zkuste to, zkuste se zbavit pocitu, že jste něčeho strůjci. Strojte, strojte, ale jen se na to dívejte. Hádají se vedle vás lidé? Nemusíte přece ve svém nitru tuto hádku řešit. Mají lidé kolem vás pocit, že bez nich nic nepůjde? Ať mají, toto se dá přece jen pozorovat beze slov. Máte pocit, že se někomu nelíbí vaše chování? Tak ať se nelíbí, jen to pozorujte a vnitřně se usmívejte. Ale přátelé, nemyslím posmívejte, myslím tím pozorovací, chápající a respektující úsměv.
Jinak řečeno, zkuste nějaký čas život kolem vás chápat jako velký žár a mysl a emoce jako vaši ruku. Ruku do ohně určitě nedáte. Stejně tak nedávejte svou mysl a emoce do světa.
Chvilku to vydržte, získáte tím potřebný odstup od každodenních starostí a uvidíte je jinak, lehčeji a svobodněji.
Nemějte obavy, že vám tímto postojem něco uteče, nemá co. Právě naopak, získáte svobodu. Získáte patřičný odstup od dějů, které vás do sebe vtahují a způsobují vám starosti. Celé toto snažení vám přinese nejen pohodu ve vaší mysli, ale i zdraví vašeho těla.
Zkuste si plně zažít pocit, že VĚCI SE PROSTĚ DĚJÍ, zkuste to.
BUĎTE SVOBODNÍ, o to přece v celém tomhle životním klání jde.
A nebojte, až si toto všechno plně zažijete, budu mít pro vás další náměty, protže když budete mít pocit, že už jste vše pochopili, přijdou další otázky. Malá ochutnávka: není žádné tělo a není žádná mysl.......