TADY A TEĎ
Přátelé, pojem TADY A TEĎ je v poslední době hodně přetřepávaný. Je slyšet od všech mistrů, guruů a průvodců duchovním světem, ale co to vlastně pro denní život znamená? Co to přináší? Co to je? Jako pojem je to jasné, je to něco, co bychom měli vědomě zažívat, abychom pochopili smysl našeho života. Potud je to docela jasné. Když budu žít tady a teď, tak se posunu někam "dál".
Jenže je to jako u všeho, jinak to vypadá a jinak se to zažívá. Zkusme tento pocit pochopit. Pochopit ho tak, aby se jím dalo žít. Sundejme z něj závoj velkého duchovního světa a přibližme si ho k sobě.
Kdo vlastně jsi? Máš jméno „tady a teď“ a podle mistrů jsi s námi stále. Máš rád hru na schovávanou? Nebo jsi snad exhibicionista a my jsme ti, kteří zakrývají své oči při pohledu na tebe, když se zcela bezostyšně obnažuješ?
Přátelé, jsou to dobré otázky, protže vás nutí se přiklonit k jedné straně dvou pólů. Kam se přikloníte, nechám na vás, ale určitý návod vám nabídnu.
Zkusili jste někdy svým plným vědomím zjistit, kdy vlastně žijete? Je to praktický úkol, který můžete zkoušet kdykoli. Kdy čtete tyto řádky? Teď. Kdy čtete tuto větu? Teď. A tuto větu? Teď. A tady tu? Teď. Měřil jsem to a prošli jste 6 vteřin, jenže je v nich problém. V žádné z těchto šesti vteřinách není ani minulost a ani budoucnost, protže jste dokázali být vědomě v přítomnosti po dobu plných 6 vteřin. A v tom je ten problém. Mozek říká, že po třetí vteřině jste měli za sebou 3 vteřiny minulosti a před sebou 3 vteřiny budoucnosti a uprostřed jste byli TEĎ.
Tak a velké dilema je tady. Opět ono rozhodování mezi dvěma póly. První je ten, že jste byli vtaženi do šestivteřinového pocitu, kdy jste nezažívali ani minulost a ani budoucnost a žili jste naplno a druhý, kdy začnete z pozice času svůj život měřit pocity včera, dnes a zítra.
Nebudu zastírat, že jsem zastáncem pochopení stavu přítomného bytí, ale současně nebudu zastírat, že jsem zastáncem toho, aby každý k tomuto poznání přišel sám, samozřejmě s určitou pomocí.
Co teď s tím? Zkuste si zažít věty z šesti vteřin. Čtěte je tak jak jdou za sebou a nic při tom neřešte. Zkoušejte, nořte se do pocitu, který z nich vyvěrá.
A ti odvážnější zkoušejte tuto dobu protahovat, napište si těchto vět víc za sebou a opět se do nich nořte a hodnoťte svůj stav. Jde to s jakýmkoli textem. Zkuste vteřiny proměnit v minuty, minuty v hodiny, hodiny v dny, dny v týdny, týdny v měsíce, měsíce v léta a léta v život.
Určitě si uvědomujete, že je to naprosto primitivní návod, ale to je právě ono. V jednoduchosti je krása. Zvlášť, když to budete zkoušet v denním životě. Jdete například po chodbě, jeden krok, TEĎ, druhý krok, TEĎ, třetí krok, TEĎ atd., celou chodbu takto projdete v přítomném okamžiku. Nemyslitelné, že? Nešli jste včera a ani zítra, ale jdete právě teď v každém okamžiku svého bytí. Jednoduché. Ptejte se sami sebe, kdykoli vás to napadne, kdy vlastně tu či onu činnost zrovna děláte a odpověď nebude nikdy jiná, než že právě TEĎ. A když spojíte takto období od narození do dnešního dne, tak jste vlastně celou tu dobu právě TEĎ. Otázkou je, kde nám zmizel čas, ale to už je na jiné povídání.
Také můžete zkusit toto: zase stejná chodba a vy v ní. Jdete pár kroků a pak se další tři kroky zamyslíte nad těmi, které už máte za sebou (minulost) nebo před sebou (budoucnost). Jaké vám zbyly vjemy z chvíle těchto tří kroků? Myslím z pozice vnímání tady a teď. Předpokládám, že žádné, protže jste se odpoutali od současných pocitů a stali jste se minulostí nebo budoucností. Tyto tři kroky se ve vaší přítomnosti nikdy nestaly. Neznáte je a ani si je už nikdy nevybavíte. Jsou to věci, když si to promítnete do svého života.....
A chodba do třetice. V půli chůze se zastavte a otočte se. Vidíte se tam někde? A nebo se podívejte dopředu a vidíte se tam někde? Mám takové tušení, že se kolem nikde fyzicky neuvidíte, protže jste prostě tady, na místě, odkud se díváte. Myslím, že toto poznání je vám všem na fyzické úrovni naprosto jasné, že? Něco tak jednoduchého ani neřešíte, přece se nebudete dívat někam, kde nejste, to chápu, ale co emoční část vašeho života? Taky to tak jednoduše a prostě zažívá? Taky se prostě ve své mysli nedíváte tam, kde nejste?
Ale abych se vrátil k úvodu, kdy jsme si položili otázku, co s tím vším v denním životě? Nechám odpověď na vás, protže poznání, které si sami zažijete, je to nejlepší a zůstává vám navěky.
No tak dobře, něco málo napíšu. Žít minulostí a budoucností znamená nežít dnes, protže dnes jste jinde. A vlastně každé dnes jste pak jinde……Cítíte to? Prostě to, co zažíváte v tuto chvíli, vůbec nevnímáte a pak se divíte, že vám utíká to nejkrásnější pod rukama…. tak a zbytek už sami.
Přidávám jeden ohlas za všechny, protže jak je vidět, jde to:
Ahoj Miloši, díky za skvělá písmenka. Je zvláštní, že zrovna včera jsem si na tebe vzpomněla, že ti napíšu, jak je život najednou hezčí, když se prožívá tady a teď. Dlouho mi trvalo, než jsem si to zažila a vžila a ještě dlouho mi to trvat bude, než se to stane samozřejmostí. Mnohem víc si vychutnávám žití, když je tady a teď. Nemyslím na to, co by bylo, kdyby.....svítí sluníčko, tak si ho užívám, prší, tak si to užívám, když jsem mezi lidmi, tak je vnímám, jsem sama a taky si to užívám. I tu spoustu problémů, které řeším, vytahuji a posílám dál. Ale jak říkám, ne vždy se daří.
Je to ovšem úleva, to bytí tady a teď.
Díky moc za všechny myšlenky, které nám zprostředkováváš.
Izabela